Příklady z praxe

Případová studie – Fobie z pavouků

Při jednom pracovním jednání v Praze jsem byl nedávno požádám sekretářkou majitelky,zda bych jí nepomohl s arachnofobií,jenž dosahuje takových rozměrů,že nemůže být v pavoukem v jedné místnosti a všichni pavouci v jejím okolí musejí být usmrceni. Ačkoli neměla více času ,jak jednu hodinu,na kterou ji její zaměstnavatelka uvolnila, přemístili jsme se do prázdné zasedací místnosti  a zahájili terapii .Věděl jsem,že pokud nebudeme schopni dojít úspěšně do konce, vždy mohu použít jednu NLPíčkovou  metodu ,jenž je velmi rychlá,ovšem neřeší propojení na traumata,o vedlejších aspektech nemluvě.

Požádal jsem ji,aby si představila toho pavouka z její vizualizace vedle na konferenčním stole. Ihned ze zvedla ze židle a odstoupila asi o metr,poté zůstala v nastavení „ztuhni“

Pokračovali jsme dále co vadí nejvíce : pohyb směrem ke klientce...nasadili jsme kolečkové brusle ( klientka se velmi pobavila ), na strach.......SUD 8 .

...jasné se jedná o propojení s traumatem s velkým T z období ranného dětství, protože na otázku „Od kdy má tuto fobii „ odpověděla,že „odjakživa“ . Zaměřil jsem se na rodiče a klientka začala plakat, otec je opustil,matka byla na vše sama,nevěnovala se jí,navíc ji částečně vinila z toho co se stalo,dávala ji pocítit,že je jí na obtíž,že kvůli ní nemůže začít nový život. Často na ni byla zlá a bila ji. Bingo.

....kde poprvé jste pocítila tento strach ? Nepamatuji se...nevybavuji si....opravdu nevím....traumatický zážitek musel být opravdu velký,protože podvědomí chrání klientku poctivě,má strach že by tyto vzpomínky na konkrétní situace nezvládla....

Volím pomalé EFT. Asi po 5 minutách : bydleli jsme v té době u dědečka v domku,kde se chodilo na wc na dvůr, tam bylo vždy plno pavouků,mám strach tam vstoupit ale jinak se nevyčůrám...bylo asi 1,5 až 2,5 roku.

Volím regresi . Je sama v podvečer před záchodem, chce na pomoc sama sebe,mámu ne. Její starší já ji drží za ruku. Poté klientku navedu,aby ji vysvětlila,že toto nešťastné období v jejím životě překoná a bude zase šťastná,protože ona je toho důkazem. Že maminka to ho má opravdu hodně na starosti,je to pro ni také těžké období,ale že ji má určitě moc ráda,že je její malá princezna. Ťukáme na mladší verzi na strach z pavouků. Poté jde mladší verze sama na záchod a vykoná potřebu i s pavouky ( pozor,zde to šlo velmi snadno,pravděpodobně strach z pavouků není hlavní téma) . Navrhnu jí tedy ,zda by si o tom nechtěla promluvit přímo s maminkou,že se jí může zeptat na to,co nechápe. Souhlasí. Maminka se s ní moc bavit nechce. Musí ji 2krát zatahat za zástěru,aby se k ní otočila. Říká,že je unavená.Že s ní nemůže navázat nový vztah (asi to doma slyšela). Vysvětlí mamince,jak je to pro ni hrozné,jak ošklivě se k ní chová, jak ji vadí když ji bije. Maminka chápe. Požádá maminku,aby se k ní již tak nechovala a aby se měli rádi. Maminka po krátkém mlčení souhlasí.Rozloučí se s maminkou a je zpět na dvoře se svým starším já-klientkou. Zeptám se jestli ji ještě potřebuje.Ne. Zeptám se,jestli by se s ní chtěla rozloučit a nebo se obejmout. Obejmout. Provedu ji splynutím obou. Líbí se jí to. Vrací se tady a teď. Cítí se dobře,ale stejně nevydrží s pavoukem v jedné místnosti. Ne že by už musela odejít nebo ho zabít,ale stále by ho musela mít pod kontrolou. Pokrok,ale malý. Zamyslím se nad aspekty....

....Ptám se : koho jste volala,když jste šla na záchod,aby vám s pavouky pomohl? Dědečka? Ne,maminku. Proč? Dědeček byl přece hodný. Maminka to chápala a vždy mi pomohla. Líbilo se vám to ? Ano. Potřebovala jste to ? Ten pocit,že vás maminka zachraňuje? Ano. Že se vám věnuje? Ano. Cítila jste se v ten moment bezpečněji? Ano. Byla to vaše strategie,jak maminku přivolat,aby se vám věnovala,zachraňovala vás a byla na vás hodná ? Zamyslí se. Ano,máte pravdu.

 EFT....“ ačkoli jsem si jako malá holčička vytvořila tuto strategii,jak přivolat maminku,aby....nyní již tuto strategii nepotřebuji,a vlastně ji ani nechci,nepotřebuji volat maminku...“.....“ volím si nemít tuto strategii,tento strach z pavouků,abych mohla zavolat maminku...“

Pokračujeme připuštěním,že by mohla někdy své matce odpustit za to jak se k ní chovala,že si MUSELA tuto strategii vytvořit,že musela být její matka hodně nešťastná,když se k ní tak chovala,že si sama se svým životem nevěděla rady a tak si své pocity frustrace ventilovala na své malé holčičce,jenž se nemohla bránit,že zaslouží spíše lítost........          odpuštěním sama sobě,že si tuto strategii tak dlouho ponechala,že tak dlouho ubližovala sobě,svému tělu...k matce pociťuje jen lítost...odpouštíme tedy i  matce.

Nyní si dovede představit pavouka vedle na stole,pavouk může přijít až na kraj stolu k ní, může ho vzít do ruky a nemusí ho zabít, může ho vrátit zpět na stůl.  Není si jistá,zda se bude stejně chovat i doma,zda dokáže pavouka nabrat na časopis,přenést ho přes celou místnost a vyhodit z okna. Krátký úsek nevadí,ale na dlouhém by mohl přelézt na ni  a lézt po ní a to by se jí nelíbilo. Osobně se domnívám,že po zpracování předchozího se vše usadí na SUD 2. Nicméně nebyl již čas,musela zpět do práce. Provedl jsem tedy rozšířenou metodu filmu : asociace 1,5leté holčičky ve filmu + disociace klientky sledující film + dvojitou disociaci klientky sledující( v bezpečí za sklem a ovládající film) sebe ,jak sleduje film s svým mladším já ( uvědomění ) + převíjení........

Vše v pořádku. Odcházím,ale jsem si vědom několika dalších aspektů ,jenž dali základ přesvědčení vyžadujících zpracování a přerámování....

     PŘÍPADOVÁ STUDIE

    BOLESTI A ZÁNĚTLIVÉ PROCESY V KRAJINĚ BŘIŠNÍ

Navštívila mne v Olomouci paní až ze Šternberka. Zajímala se, hledala a našla. Kineziologií se sama zabývá a ráda pomáhá najít lidem ztracenou cestu. Nebylo tedy třeba nic vysvětlovat a budovat si most důvěry. Z prvního pohledu byla jasné,že se snaží najít cestu i pro sebe,ale táhne sebou hodně těžký náklad. Když mi popsala,jakým způsobem ji zemřel manžel ve čtyřiceti letech,jak se k ní chovali lékaři a jak tajně použili jeho tělo na orgány, domníval jsem se,že půjde o trauma( okamžik,kdy a jak jí to lékař oznamoval) a problém „nemůžu se s tím smířit, nemůžu to stále strávit“ .  

Popsala mi letité problémy se žaludkem,bolesti a stále se opakující záněty v břišní krajině.Lékaři nebyli schopni po celou dobu určit diagnózu a nakonec se shodli pouze na tom,že tam bude nějaké zánětlivé ložisko,co se stěhuje a ordinovali jí antibiotika.

Začali jsme nastavením na tyto bolesti břicha a pokračovali ačkoli něco nemůžu stále strávit. Čekal jsem,že nás podvědomí ihned přesměruje do nemocnice a situace s manželem včetně souvisejících emocí. Nestalo se.

Nasměroval jsem jí tedy do podobné situace v dětství,kdy se cítila sama,opuštěná a nevěděla si rady. Podvědomí se ihned chytlo a klientce se vybavila situace z dětství.

V této fázi jsem přešel na metodu Matrix Reimprinting…………………………….. Žila se svým bratrem a matkou. Matka se jí nevěnovala,hodně jí povinovala a zvýhodňovala jejího bratra. Nadržovala mu,netrestala ho ani nemusel vykonávat žádné povinnosti. Klientce naopak stále tvrdila,že se s tím musí smířit,že to tak musí být a že to musí chápat. Byla na bratra naštvaná,ale více na matku,protože tím vychovala z bratra neposlušného,drzého a arogantního klacka. Ona však musela být poslušná a plnit všechny povinnosti,co na ni matka nakládala. Na oplátku chtěla lásku,pochopení a aby jí matka věnovala více času. To však nedostávala.  Cítila se sama,bezmocná a opuštěná (stejně jako později v té nemocnici) . Nechal jsem ji popsat prostředí v němž se nachází,kde a co dělá bratr,kde a co dělá matka. Byla v kuchyni,vařila. Klientka si přála si s ní promluvit a vysvětlit jí,jak jí to vadí,jak se k ní matka chová. Jaké dělá rozdíly mezi ní a bratrem.Sdělit jí,co opravdu potřebuje,aby se cítila spokojená,šťastná a v bezpečí.

Ocitla se se svým mladším já,představila se mu zeptala se,jestli jí může s jejím problémem pomoci.Ano. Chytili se za ruce. Vysvětlila jí,že všechno dobře dopadne a že tato těžká doba pro ni skončí a bude si žít svůj vlastní život a že ona je toho důkazem. Mladší verze byla ráda,že to slyší a uklidnilo jí to. Poté šli spolu do kuchyně za maminkou. Několikrát ji oslovili,maminka však nereagovala. Zatahala ji tedy za sukni. Maminka se otočila a ona jí řekla ,co se jí nelíbí a co potřebuje. Ona jí však zase řekla,že to tak musí být a že to musí chápat. Byla z toho smutná.

Zeptal jsem se ,co by si přála,zda odvést maminku  či se s ní setkat někde jinde. Ne. Chce tu dědečka. Byla jediná mužská autorita v jejím okolí a vždy stál při ní. Dědeček  přišel. Vysvětlila mu situaci. Ihned zvýšil na maminku hlas a ta se otočila a začala jim věnovat pozornost. Dědeček se jí snažil vysvětlit požadavky jeho vnučky. Maminka stále mímila,že to atk prostě musí být a že oan to musí pochopit. Dědeček začal na matku křičet,poté se hádali. Nakonec matka uznala jeho i její argumenty . Poděkovali  dědečkovy a propustili ho. Nyní už jí matka věnovala pozornost,usmířili se a slíbila jí,že se jí bude více věnovat.

Nic dalšího již nepotřebovala,cítila se šťastná,spokojená a v bezpečí. Na otázku zda se můžeme rozloučit a nebo se obejmout a splynout spolu volila druhou variantu. Poté jsme její obraz situace zafixovali v obraz. Tím si vyplnila celou hlavu,poté celé tělo a nakonec jsme jej vsunuli do srdíčka,kde jsme ho několikrát srdíčkem procedili a pokaždé byl obraz jasnější a zářivější. Až jím srdíčko přetékalo ,rozstřelili jsme ho do jejího okolního prostoru. Cítila se velmi příjemně („je to nádherné“). Prožívala si tento stav asi 5 minut.

Vyzval jsem ji k procitnutí tady a teď. Cítila se dobře a byla spokojená.

Poté jsme požili metodu světlušky a podívali se do jejího břicha. Byla tam tma a smutno. Světluška jej tedy prosvítila. Všude bylo pusto a pavučiny. Světluška vymetla všechny pavučiny a celý vnitřek pořádně vydrhnul až se blískal. Byla tam však stále prázdno. Zařídili jsme v něm tedy dětský pokojíček.Takový jaký si přála a nemohla mít. Pak se v něm krásně zabydlela a bylo jí dobře. Poděkovali jsme světlušce a propustili ji.

Jak si tak hověla ve svém pokojíčku,začali jsme ho prosvětlovat až byl zaplavený světlem a teplem. Světlo bylo to zlaté zářivé a teplé světlo,co ji vyplnilo celý prostor žaludku,předtím pustý a prázdný,plný pavučin.

Potom jsme ťukali na možnost odpuštění matce, odpuštění sama sobě a nakonec odpuštění matce (pochopila matčinu situaci a bylo ji jí líto ).

Nakonec jsme učinili několik voleb do budoucna….nemusím vše chápat, nemusí to tak být.

Nic dalšího klientka řešit nechtěla,situace s manželem ji už nepřipadala důležitá. Stále si pochvalovala,jak ji bříško namísto bolesti nádherně hřeje.

Po pár dnech mi poslala e-mail,že hřejivý pocit stále trvá,užívá si života a je „šťastná,jak nebyla za posledních 150 let“