Vládní šetření

Jen z posledních dnů si vzpomeňme na několik perliček:

- Nemocniční nákupy nepoužitelných teploměrů , které mají odchylku až 2

stupně po pěti tisících Kč, (zatímco nejpřesnější papírový je za pětikačku)

- Zápalné šňůry s dvouletou expirací nakoupené v množství na 225 let za

40 mil korun.

- Zpráva NKÚ: Nejméně polovina z každoroční státní dotace ve výši 50

miliard se na silnicích a dálnicích utrácí za stavby, které jednak bývají

předražené a jednak nemají žádný ekonomický efekt.

Stát je ve fázi, kdy jeho "schopnost rozumně nakupovat se změnila ve

schopnost utrácet peníze". Ekonom a člen národní ekonomické rady vlády

Pavel Kohout pro Hospodářské noviny prohlásil: "Pokud by se zakázky

(veřejné) lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly

většinu schodku státního rozpočtu."

Kdo je za vypisování a pravidla veřejných zakázek odpovědný - stávkující

zaměstnanci?

Státní rozpočet neprojedli důchodci

Z výše uvedeného si troufnu odvodit ještě jeden podotek - dluh není tak

velký proto, že by ho projedli důchodci, nezaměstnaní nebo matky s

dětmi. Je velký proto, že co šlo, to se nesmyslně utrácelo a rozkrádalo.

Pokud jde o dávky těm, kdo nepracují, přestože by mohli, dávala je dlouhá

léta svorně pravice i levice. Ani tu nenesou odpovědnost zdravotní sestry

s hasiči. Nejsou to sociální dávky, které ruinují stát. Jsou to miliardy na

konsolidaci bank nebo ztrátových železáren. Je to veřejná podpora

mnohých "velkopodnikatelů". Největší "sociální dávky" dostávají bohatí

podnikatelé formou dotací a můžeme říct, že čím bohatší, tím více dokáží

na nejrůznější nesmyslné "EU projekty" ukousnout. Tváříme se, že dnes

jde ponejvíc o evropské peníze - ale to je přece nesmysl - jde o naše

peníze, které jsme do EU poslali a vrací se zpět zvětšiny jen vyvoleným.

Nedůvěryhodní spořílci

Ministr dopravy Bárta nebo Saša Vondra na obraně se od nástupu do

funkce pustili do auditů a chapadla chobotnic identifikují a řežou. Oba

také vyhazují, každého, kdo je jen podezřelý z korupce nebo mrhání

veřejnými penězi. Bohužel k získání důvěry ve vládní škrty to nestačí. Na

garanta úspor se pasoval Miroslav Kalousek ověnčený skandály z

předražených nákupů na ministerstvu obrany. Ten politik, který léta spolu

vedl i vedl KDU - ČSL odpovědnou za ministerstva, kde se rozkrádalo

nejviditelněji - tedy na obraně a dopravě. Ten ministr, který dnes přijímá

úředníky vyhozené pro podezření z korupce z jiných ministerstev.

Nepopularita pana ministra není daná tím, že chce šetřit. To je jen zbožné

přání. Je daná tím, že lidé mají pocit, že vodu káže ten, kdo přes desítku

let pil víno. A nemám na mysli alkohol. V tomto ohledu může být naopak

pan Kalousek pro některé lidsky sympatický.

"Plošně škrtat umí i cvičená opice"

Problém v popularitě úspor je daný také plošnými a nepromyšlenými škrty

- viditelná je snaha bezhlavě uspořit, ber kde ber. Když se spoří v moderní

firmě, tak šéf nemůže dát příkaz uspořte na všem a všude tolik a tolik, bez

ohledu, co se stane. První na řadě je analýza, audity stávajícího stavu, s

rozborem následků budoucích úspor. Úspory nesmí ohrozit efektivitu

firmy, ale naopak ji posílit. Ve světě i u nás jsou analytické firmy

zaměřené na audity efektivity v komerčních i státních firmách. Pracují

"zdarma" - za odměnu si berou procenta z uspořených peněz. Uspoří až 25

procent výdajů - při zachování stávajících výkonů. Proč stát - tedy

ministerstva a státní orgány takové firmy neosloví a nezadají jim studie,

kde a za co ušetřit? Náklady by byly nulové, finanční efekt zaručený. O

plýtvání už máme kuriózní svědectví z ministerstva dopravy, kde

desetitisíce měsíčně stálo jen zalévání květin. Jako kdyby úředník neměl

už sílu zalít kytku na svém okně. Nesmyslných činností státu bychom našli

opět tisíce. Je třeba je pojmenovat a skoncovat s nimi.

Důležité jsou i příjmy

Moderní stát nejraději vybírá peníze formou daní. Svůj majetek ovšem

prodává či pronajímá obvykle za nízkou a netržní cenu. Myslím, že bychom

našli ovšem stovky nemovitostí či pozemků, které stát dokonce nechává

ladem a ještě platí za jejich údržbu. A teď neříkám prodejme ten majetek

- naopak - najděme nájemce, kteří majetek zvelebí a budou ještě platit.

Jak je možné, že šéfové státních či polostátních firem berou miliony

ročně? V čem jsou tak výjimeční, když většinou úřadují v téměř

monopolních firmách ? Proč stát nehledí na zvýšení ziskovosti těchto firem

a tyto zisky nevybírá? A nedělám si legraci, stát nečerpá zisky ze státních

firem (např. Budvar). Je šílené, že stát dodnes nedaní sázky. Sázkové

firmy sice mají odevzdávat procenta na veřejnoprávní účely, ale víme, jak

to v praxi vypadá. Peníze se přelévají od party k partě. Bezesporu by bylo

fajn, kdyby stát uměl vybrat peníze - ale vidíme, že například hejtman

Palas vládne až stomilionovým majetkem, který neumí vysvětlit, a na

který si legálně nikdy vydělat nemohl a s finanční policií to ani nehne.

Zdanění nelegálně nabytého majetku je celosvětově osvědčená a

praktikovaná věc - proč to samé nefunguje u nás, není záhada - zapadá to

do výše uvedených faktů.

Jako pravicový člověk také zastávám názor, že za své dluhy odpovídám já,

ne druzí, a měl bych je platit ze svého. Vláda ale dnes uvalila plošnou

pokutu lidem, kteří v drtivé části za schodky rozpočtu nemohou. Stát

pravda by neměl utrácet víc než má. Na stranu druhou by škrty měly

začínat od výdajů, které jsou nejvíce zbytečné. Objevit takový případ,

rovná se zatím malému zázraku.

Šetřit se musí. Pokud ale vláda chce, aby se lidé obětovali za zlodějny

druhých, měla by je o peníze žádat méně arogantně. Měla by padnout na

kolena a o peníze své občany s pokorou prosit.

Tomio Okamura